Pozvánka na pouť
Železný poutník
Tuším, že o této pouti asi nevíte a právě proto o ní píšu. Objevila jsem ji kdysi za vysokoškolských let na nástěnce CMTF v Olomouci skutečně náhodou. Jak mám v krvi, vrhla jsem se pár dní na to do této šílenosti po hlavě. Aha, vy ještě nevíte, o co jde. Je to noční pouť Sv. Kopeček – Hostýn. Tehdy jsem nedošla. Ale odnesla jsem si cenné poučení, že na 50 km v kuse nestačí nadšení, je potřeba mít i dobré boty. (Ne, že bych to nevěděla, ale nabyla jsem tehdy dojmu, že v předjaří jsou lepší nedokonalé zimní boty než dobré letní. Omyl.)
Loni jsem si v půstu vzpomněla, že jsem kdysi na této pouti byla, mrkla na internet, zjistila, že pouť bude za týden. (Je vždy z pátku na sobotu týden před Květnou nedělí), hecla (ted už manžela) Zdeňka a šli jsme. Tentokrát jsem od začátku neměla takové odhodlání (pravda, je rozdíl studovat a pracovat), a tak jsem to hned po mši (kterou pout na Sv. Kopečku začíná) chtěla vzdát. Zdeněk mě ukecal, ať vydržím aspoň na první zastávku (ta je hned ve Velké Bystřici – tedy skutečně blízko). A na druhé zastávcejsem pochopila, že už není cesty zpět (to by totiž nebyla žádná pomoc vozit se až do rána autem zajištující převoz „chorých“, jak to známe z Polska). Tedy jsme dál šli. Po půlnoční zastávce s občerstvením v podobě buchtiček od místních (v Prosenici?) už šel každý na vlastní pěst. Když jsme náhodou nevěděli, kde zabočit, počkali jsme si na někoho, kdo už šel dřív, a nechali si poradit. Tady přidám jednu radu z vlastní zkušenosti: vemte si i nějaké vlastní jídlo. Já jsem loni jídlo trochu podcenila a poté, co jsme všechno snědli na druhé zastávce, kdy jsme byli sotva ve třetině, jsem pak trnula hrůzou, že umřeme hlady. Těžko říct, jak to bude u vás, ale my jsme pak v noci – i přes velkou námahu - hlad už neměli. Naštěstí.
Nutno uznat, že mi ani nepřišlo, že jdeme skoro 12 hodin a jak čas postupně pokročil. Co se mi ještě nikdy nestalo (a právě proto jsem se toho předem nebála a tedy se proti tomu ani nemodlila), hrozně mně asi v půlce cesty začalo bolet koleno. (Nebo obě? Už ani nevím.) O to to bylo horší, ale přece nepojedu „potupně“ autem. Zdeněk se tehdy výborně osvědčil, zpíval mně a dokonce mě i poponesl. Neuvěříte, ale v tomto stavu jsme došli až do Bystřice pod Hostýnem. Těžko říct, jestli bych takto došla až na Hostýn, ale už nás tlačil čas (pouť končí mší na Hostýně v sobotu v 7.00), tak jsme nahoru vyjeli autobusem. Kupodivu ani na mši jsme neusnuli, na konci jsme dostali osvědčení Železný poutník 2012 a pak se pokojně vrátili domů vlakem.
A teď konec vzpomínání, co si z toho můžete odnést vy: pokud máte chuť si buď vyzkoušet na co máte nebo jste dlouho nezažili pořádný hec či máte něco, zač takovou (docela) náročnou pouť obětovat, neváhejte a pojďte letos! Začátek bude 15.3. v 18.00 mší na Sv. Kopečku a asi v 19.00 se vyjde. Loni nás šlo asi 200, tedy nečekejte komorní záležitost, ale stejně se dav postupně rozštěpí na skupinky, tedy dá se to. J Vzhledem k již zmíněné cílové mši na Sv. Hostýně v 7.00 (16.3.) máte na cestu asi 12 hodin. Zastávky jsou po cestě 3, jak už jsem zmínila, a v případě nějakého kolapsu vás do cíle doveze auto. Zdravotní služba zajištěna. Co by mohlo zajímat nadšence, kteří o svých silách reálně váhají: loni šli i školní děti; protože jejich rodiče tušili, že to pro ně bude moc, měli „přítele na telefonu“, který je podle potřeby vyzvedl (a mnozí pak byli v sobotu ráno na Hostýně na mši). Také možnost. :)
Pro příp. informace z jiného zdroje http://www.farnostlouka.cz/view.php?cisloclanku=2009022501.
Jana Pacalová (s tichou podporou manžela)
